Byly použity materiály z kroniky sboru, kterou založil v roce 1944 tehdejší náčelník Alois Růžička z č. p. 9 a vedl jí učitel Melichárek. Údaje před rokem 1944 byly čerpány z archivu sboru a obecní kroniky. Kronika byla založena v těžké době okupace, aby pozvedla národní cítění členů sboru. Musím podotknout, že kronika byla vedena s velkou pečlivosti a je cenným unikátem archivu v Mikulově, kde je uložena. Proto ať mluví kronika:
První pokus o založení sboru se datuje k rok 1886. Propagátorem byl stolařský mistr Jakub Coufek. Sešlo se několik nadšenců, kteří se snažili založit sbor. Stalo se tak při župním sjezdu spolku veteránů, který se ve Velkých Němčicích konal. Ale sbor nebyl úředně povolen. Obecní zastupitelstvo nechtělo uvolnit peníze s poukazem.
Definitivní založení sboru se stalo 2. 9. 1899 a to schválením stanov sboru Moravským místodržitelstvím v Brně. Založeny byly také sbory v okolních vesnicích, kde se konají přípravy na sté výročí.
Členy výboru byly: předseda Matěj Flešinger č. 65, jednatel František Kosman – učitel, náčelní Josef Fiala č. 49, trubač Filip Mrkvica. Spolková místnost byla v hostinci u Zlatého lva, to je horní hospoda č. p. 128. Roku 1901 byla zakoupena nová stříkačka a byla velká sláva v obci při jejím svěcení. Stalo se tak 29. 9 ve stínu svátku sv. Václava. Kmotrou byla slečna Margareta Seifertová, šlechtična z Einstenstarku. Po provdání se za rakouského důstojníka J. Kitzlera se z ní stala známá „Kiclerka“ a žila ve mlýně – dnešní výroba kytar Furch Guitars.
První zásah u ohně ve Velkých Němčicích byl v obydlí u Bukáčků, kde děti založily oheň, který byl s úspěchem zlikvidován. První přespolní zásah byl v Nosislavy, kde shořely 4 domy.
Taktéž se stalo v roce 1902.
28. září bylo velké cvičení s účastí okolních sborů. Při této příležitosti byl sborem z Králova Pole darován našemu sboru umělecky z plechu vytepaný znak s heslem „Jeden za všechny, všichni za jednoho“. První hasičský ples byl 11. 1. 1903. Ples byl de facto vynucený finančními těžkostmi. Rok 1902 byl ztrátový 31 Kč a tak nápad uspořádat ples byl dobrý – vydařil se. Účastnila se ho také kmotřenka Kitzlerová a dala sboru zlatou desetikorunu. V roce 1903 dostal sbor novou zbrojnici a to na kopečku vedle staré školy – dnes klubovna zahrádkářů. Prvním čestným členem byl jmenován František Talafant, sedlářský mistr, za to, že veškerou svoji řemeslnou práci dělal sboru zadarmo.
V těžké době první světové války sbor velice stagnoval. Padli v ní 4 členové sboru. V poválečné době nebyl zase čas na spolkovou činnost. Obnova sboru nastala až v roce 1921 při svěcení praporu sboru. Věc se má takto: v roce 1920 nová republika zrušila všechny veteránské spolky. Naší veteráni měli krásný prapor, který po svém zrušení darovali sboru. Ten byl po přepracování v květnu 1921 s velkou slávou posvěcen. Kmotrou se stala M. Růžičková z č. p. 128.
Sešlo se hodně sborů z okolí a vldp. Mikšánek pozval též významné duchovenstvo. Roku 1930 byly volby do sboru a náčelníkem se stal Matěj Růžička. O dva roky později ustanovili samaritáni při sboru. Jejich heslo bylo „Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci“. Vedoucí samaritánů byl Jakub Vintrlík č. p. 35. Rok 1934 byl rokem bez požárů a toho roku byl zvolen nový jednatel a to starosta obce Volinger. V osudovém roce 1938 byl zvolen náčelníkem Alois Růžička z č. p. 9. Jeho funkční období se pokládá za „Zlatý věk“ sboru. Dá se to tak nazvat, protože sbor žil plným životem i v těžké válečné době. Zmíněný náčelník, i když musel poslouchat okupanty, udržoval u členů sboru národní cítění.
Při osvobozovacích bojích, které byly velmi kruté a prudké nemohl sbor při požárech vůbec zasahovat. Ale při prvním náletu ruských letadel zasahovalo družstvo samaritánů. Zahynuli při něm J. Slavík a J. Urbánek. Stalo se tak 15. 4. 1945. Po válce byla činnost sboru obnovena až v listopadu 1946, kdy byla první veřejná přehlídka sboru. Bylo uděleno čestné uznání A. Růžičkovi za udržení sboru v těžké válečné době. Roku 1947 byly slavné volby a byl zvolen opět A. Růžička, náčelníkem a jednatelem K. Broskva, trubači Mrkvica a Vavřinec Čermák.